Dobrá zpráva pro spotřebitele

Až před Ústavní soud doputoval spor spotřebitele - odběratele vody a vodárenské společnosti. Ve sporu šlo ve zkratce o následující: vodárenská společnost vyměřila spotřebiteli nedoplatek na vodném a stočném. Spotřebitel s ním nesouhlasil a řádně jej rozporoval. Při úhradě následující zálohy však nedopatřením uhradil víc, než měl. Vodárenská společnost si tento omylem zaslaný přeplatek započetla na spotřebitelem rozporovaný nedoplatek. Spotřebitel se obrátil na soud a požadoval, aby vodárenská společnost vydala takto započtenou částku jako bezdůvodné obohacení.

V posuzovaném případě bylo zásadní vyložit ustanovení zákona o vodovodech a kanalizací, v nichž bylo stanoveno, že odběratel může požadovat přezkoušení vodoměru do doby jeho výměny, má-li pochybnosti o jeho správnosti a že vodoměrem registrované množství dodané vody je podkladem pro vyúčtování dodávky (fakturaci) vody.

Ústavní soud zdůraznil, že jde o spor spotřebitelský, tedy takový, v němž jedna ze stran (podnikatel) vystupuje v silnějším postavení, které plyne z jeho odborného zázemí, zatímco druhá strana (spotřebitel) je v pozici slabší. Tato nerovnost je ještě prohloubena tehdy, nabízí-li podnikatel služby, bez nichž se spotřebitel neobejde a zároveň je na daném území jediným poskytovatelem takové služby, jak je tomu typicky právě při dodávce vody, elektřiny a plynu. K vyrovnání takového ze své podstaty nerovného postavení pak slouží princip ochrany spotřebitele plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Listina základních práv Evropské unie též zaručuje vysokou ochranu práv spotřebitele. Princip ochrany spotřebitele je promítnut do občanského zákoníku, podle kterého při pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Ústavní soud zdůraznil, že podobně musí postupovat soudy také, pokud zákonné ustanovení, které dopadá na spotřebitelský vztah, připouští vícero výkladových řešení. V takovém případě musí provést výklad příznivý pro spotřebitele, protože jedině ten je ústavně konformní.

V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že krajský soud postupoval v rozporu s tímto principem, neboť sporná ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích vyložil v neprospěch spotřebitele. Z pohledu ústavních vodítek interpretace a aplikace právních předpisů je třeba upřednostnit takový výklad, že zákon stanoví vyvratitelnou domněnku správnosti hodnot naměřených úředně ověřeným vodoměrem, kterou lze vyvrátit různými důkazními prostředky, a to i po výměně vodoměru; jeho přezkoušení však lze žádat pouze do doby jeho výměny. Krajský soud proto měl vzít v úvahu důkazy, které stěžovatel předkládal k vyvrácení tvrzení žalované o správnosti naměřené spotřeby vody úředně ověřeným vodoměrem. Pokud se krajský soud těmito důkazy vůbec nezabýval a spokojil se s konstatováním, že správnost naměřených hodnot již nelze zpochybnit, porušil tak právo stěžovatele na spravedlivý proces. 

Celý text nálezu je k dohledání pod sp. zn.  I. ÚS 2063/17